Rehabilitace
Nadstandardní péče
Nadstandardní péče
Bolesti zad jsou jedním z nejčastějších problémů, se kterými se praktičtí lékaři ve svých ambulancích v dnešní době setkávají. Stejně tak jsou bolesti zad častou příčinou dlouhodobé pracovní neschopnosti a mohou vést až k invaliditě. Léčba v mnoha případech není jednoduchá, jedná se o komplexní problém, jehož řešení často vyžaduje spolupráci více odborníků z různých medicínských oborů.
Prvním krokem efektivní léčby bolestí zad je odebrání anamnézy. Je nutné zjistit, zda se jedná o bolest akutní nebo chronickou, co předcházelo jejímu vzniku, jestli se objevuje náhle nebo postupně, zda se objevuje pouze při pohybu nebo i v klidu, atd. Nedílnou součástí odebrání anamnézy je posouzení již proběhlé a také současné léčby. Pokud by terapie byla vedená více lékaři zároveň bez jejich vzájemné spolupráce, mohla by pacientovi značně uškodit.
Ve fázi stanovení diagnózy je důležité posoudit i psychický stav pacienta, který se nesmí ostýchat sdělit informace osobnějšího charakteru týkající se spokojenosti v zaměstnání, způsobu trávení volného času, finančních, rodinných či partnerských problémů. Tyto informace napomůžou ve zjištění, jak pacient zvládá stres a jestli vzniklá bolest nemá psychosomatický původ.
Klid na lůžku je nejčastěji předepisován při akutních bolestech zad, které vznikají náhle a jsou vyvolané určitou příčinou – jednorázovým či jednostranným přetížením. U těchto bolestí spočívá základní léčebná terapie v omezení nebo úplném vynechání aktivity, která bolest způsobuje a zahájení klidového režimu. S klidem na lůžku se to ale nesmí přehánět, pro zmírnění bolesti se nejčastěji doporučuje 1 až 3 dny. Dlouhodobé vylehávání je kontraproduktivní, dojde jím k oslabení autonomních svalů, v důsledku čehož jejich funkci začnou přebírat svaly povrchové, které k této funkci nejsou primárně určeny. Po čase přestanou tuto funkci zvládat a hrozí, že dojde k rozvoji chronických bolestí.
Pacient by se měl po odeznění největších bolestí postupně zapojovat zpět do denních aktivit a zvyšovat intenzitu zátěže, je ale nutné pohybový a zátěžový plán upravit tak, aby se potíže neopakovaly. Úpravu pohybového stereotypu je vhodné konzultovat s fyzioterapeutem.
Pokud jsou akutní bolesti zad výrazně omezující, přistupuje se k farmakoterapii. Z počátku je vhodné volit léky s obsahem paracetamolu (doporučená dávka je 625 až 1000 mg, opakuje se po 4 hodinách, vlastní analgetický účinek nastupuje po cca 30 minutách). Při podávání bolest tlumících léků je nutné upozornit, že potlačení bolesti do jisté míry vede k pocitu uzdravení. Svalstvo je přitom stále ve fázi hojení, a pokud je vystaveno zátěži, vede to k dalšímu poškození tkáně a léčba se značně komplikuje.
Farmakologická léčba musí být vnímána jako určitý krok v komplexní léčbě bolestí zad, od léčby osahující pouze podávání bolest tlumících léků uzdravení očekávat nelze.
V případě akutní bolesti se často využívá lokálního injekčního podání anestetik. Aplikují se obstřiky svalových úponů na páteři a podél lopatek. Obstřiky nejsou léčbou samotnou, slouží jako úleva od přetrvávající a omezující bolesti a také pro odblokování postižené partie, která je poté připravena pro fyzikální terapii a efektivnější léčbu fyzioterapeutem.
Fyzioterapie zastává u bolestí zad zcela klíčovou roli. Fyzikální terapie, která napomáhá rozvoji pohybových funkcí, je komplexní léčba prováděna za účelem dlouhodobých účinků s cílem zlepšení pohybového a posturálního stereotypu pacienta. Cvičení se zahajuje, když už bolesti nejsou natolik výrazné, aby omezovaly pohyblivost. Provádějí se posilovací, protahovací a uvolňovací cviky příslušných zádových a břišních svalů, vytrvalostní procedury a měkké či mobilizační techniky.
Rehabilitace by měla být zaměřena i na psychologické faktory, které mohou mít s projevem bolesti souvislost, např. stresové stavy a pocity strachu mohou vést ke špatnému držení těla a s tím souvisejícím bolestem zad. Pacientovi je také třeba vysvětlit, že s cvičením musí po skončení návštěv rehabilitace pokračovat sám, jinak nebude efektu dosaženo.
Bolesti přetrvávající déle než 3 měsíce jsou označovány za chronické. Nejsou již chápany jako symptom náhlé příčiny (dlouhé stání, přetížení při práci, apod.), ale lze je považovat za jistou formu adaptace organismu, kdy ztrácí návaznost na jistou příčinu. Jejich léčba je dlouhodobá a ve většině případů vyžaduje spolupráci specialistů z více oborů (fyzioterapie, ortopedie, neurologie, atd.). Jsou často způsobeny degenerativním onemocněním páteře, po úrazu nebo jako následky onemocnění.
Cílem fyzioterapie chronických bolestí zad je, aby byl pacient schopný přenést naučené postupy do všedních aktivit. Terapie je zaměřena na hluboký stabilizační systém, tzn. na souhru svalstva stabilizujícího páteř, hrudník a pánev. Mezi nejefektivnější procedury patří stabilizační cviky, nácvik dechového stereotypu, aktivace bránice v součinnosti s břišními svaly, napřímení hrudní páteře, apod.
V případě léčby chronické bolesti podáním analgetik se využívá tzv. „step-up“ postupu, kdy se začíná nižší dávkou a při nedostatečném efektu se přechází k silnějším analgetikům, případně jejich kombinaci. Často využívané jsou tzv. adjuvantní léčiva, z nichž často předepisované jsou malé dávky antidepresiv, které mají malé nežádoucí účinky a nehrozí předávkování.
U malého počtu pacientů se přistupuje k chirurgické léčbě. Operace jsou indikovány v případě, že je dosavadní léčba neúspěšná a nevede ke zmírnění omezujících bolestí. Provádějí se dekompresní a stabilizační výkony, vertebroplastiky obratlů, atd. Odborníci se shodují, že k operacím by se mělo přistupovat až v nejzazším případě, léčba nevhodně či zbytečně indikované operace je mnohem náročnější než operovat poprvé a uzdravení zad je mnohdy již nemožné.
Bolesti zad jsou komplikovaným problémem. Pro úspěšnou terapii je důležité podrobné odebrání anamnézy, poznání pacienta a uplatňování individuálního přístupu. Pacient si naopak musí uvědomit závažnost problému, nepodceňovat jej a terapii zbytečně neodkládat. Při odkládání léčby mohou akutní bolesti zad, které jednou za čas potkají téměř kohokoliv, přerůst do chronických bolestí, jejichž léčba je delší, nákladnější a podstatně náročnější.
